Nová aktovka stojí u dveří, jméno je vyšité na úborech a vy máte v žaludku stejně velké motýly jako vaše dítě. První třída je velký krok – pro dítě i pro rodiče. Příprava přitom nestojí na čtení a počítání, ale na samostatnosti.
Co dítě opravdu potřebuje umět
Učitelky se shodují: do první třídy nepotřebuje dítě umět číst. Potřebuje zvládnout věci, na které doma málokdy myslíme – obléknout se, zavázat tkaničku, vydržet u jedné činnosti, říct si o pomoc a počkat, až přijde na řadu.
Drobnosti, které pomůžou na startu
- Samostatnost na záchodě i u svačiny, bez asistence dospělého.
- Ranní režim nacvičený ještě před začátkem školy.
- Cesta do školy projitá nanečisto, ať místo není cizí.
Připravte i sebe
Pro mnoho rodičů je nástup dítěte do školy emotivnější než pro děti samotné. Najednou je z vašeho prvňáčka skoro velký člověk. Je v pořádku být dojatý – jen ten pocit nepřenášejte na dítě. Vaše klidná tvář u školních dveří mu řekne „tohle zvládneš“.
Pozor na tlak na výkon
Hned od září začíná srovnávání – kdo už čte, kdo má jaké známky. Odolejte mu. Děti se v první třídě učí různým tempem a rychlost na startu nic nevypovídá o tom, jaký bude váš školák za pět let.
Nejdůležitější věta, kterou může prvňáček doma slyšet, nezní „co jsi dostal?“, ale „co tě dnes bavilo?“. Chuť do školy vydrží mnohem déle než jednička.