Konec června má v naší kuchyni svůj rituál. Děti přinesou vysvědčení, manžel otevře kalendář a já vytáhnu obyčejný sešit, do kterého už třetím rokem píšu, co nás přes léto čeká za výdaje. Není to žádná tabulka v mobilu, je to ušmudlaný sešit s kroužkovou vazbou. A funguje líp než aplikace, kterou jsem si kdysi stáhla a po týdnu přestala otevírat.
Důvod je prostý. Léto vypadá levně, dokud ho nesečtete. Zmrzlina za čtyřicet korun třikrát týdně, koupaliště, benzín na výlet k babičce, nový plavky, protože ty loňské už nepadnou. Každá položka je malá. Dohromady utečou tisíce, a v půlce srpna se člověk diví, kam se poděla výplata.
Začněte tím, co je dané, ne tím, co byste chtěli
První stránka sešitu nejsou výlety ani dovolená. Jsou to věci, které prostě přijdou, ať chcete nebo ne. Tábor, pokud dítě jede. Hlídání, když oba pracujete a prarodiče nemůžou každý den. Záloha na školní pomůcky, které se v srpnu objeví v letácích. Tohle napíšu jako první, protože to nejde odsunout.
Teprve když mám tahle čísla pohromadě, vidím, kolik zbývá na to příjemné. A bývá to míň, než bych čekala. Loni nám týdenní příměstský tábor pro mladšího vyšel skoro na dva tisíce, a to ještě patřil k těm levnějším v okolí. Když to víte v červnu, neleknete se v červenci.
Levné dny se musí naplánovat, jinak se nestanou
Tohle mi trvalo dlouho pochopit. Říkala jsem si, že přes léto budeme chodit do lesa a na hřiště, protože to nic nestojí. A pak přišel horký pátek, děti byly otrávené, já unavená, a skončili jsme v obchoďáku, kde každý něco chtěl. Tři stovky pryč, a nikdo si na ten den za měsíc nevzpomněl.
Teď to dělám jinak. Na lednici visí papír, kde mám pár nápadů na dny, které nic nestojí. Rybník za vsí, kam se dá dojet na kole. Domácí kino se starou dekou na zahradě a popcornem z hrnce. Pečení buchet, u kterého děti aspoň hodinu vydrží a já mám čisté svědomí, že nečumí do tabletu. Není to o šetření za každou cenu. Je to o tom mít připravenou variantu, než nuda vyžene celou rodinu utrácet.
Děti počítají s vámi, ne za zády
Nejvíc se mi osvědčilo přibrat k tomu starší dceru. Je jí jedenáct a tváří se, že peníze jsou starost dospělých. Tak jsem jí dala obálku s kapesným na celý červenec a řekla, že zmrzlina a drobnosti na výletech jdou z ní. Nejdřív protestovala. Po dvou týdnech sama navrhla, že místo zmrzlinárny si koupíme nanuky v obchodě a sní je doma, protože jí to vyjde líp.
To je přesně ta lekce, kterou jí žádná moje přednáška nedala. Když rozhoduje sama a vidí, jak rychle obálka hubne, naučí se odhadovat víc než z jakéhokoli mého kázání. Mladší syn na to ještě nemá věk, ale závidí, takže se na příští léto těší jako na povýšení.
Velká dovolená se neutáhne v srpnu
Pokud plánujete týden u moře nebo na horách, ten největší náklad nejde rozpustit do letního rozpočtu. Buď na něj šetříte celý rok, nebo ho berete jako samostatnou věc, která s běžnými prázdninovými výdaji nemá nic společného. Míchat to dohromady je cesta, jak si namluvit, že máme víc peněz, než máme.
My jezdíme na čtyři dny na jih Moravy k příbuzným a zbytek léta trávíme doma. Není to Chorvatsko, ale děti si pamatují koupání v rybníce a táborák víc než hotelový bufet. A naše konto si pamatuje, že září přišlo bez stresu.
Pár věcí, co se mi vyplatilo dělat každý rok
- Plavky, kraťasy a sandály řeším koncem srpna z výprodejů na další sezónu, ne v červnu za plnou cenu.
- Jednu velkou nákupní jízdu do hypermarketu na trvanlivé věci místo každodenního dobíhání do večerky, kde je všechno dráž.
- Plnou láhev vody a svačinu z domu na každý výlet. Stánek u koupaliště si naúčtuje za dvě limonády tolik, co stojí oběd.
- Jeden sloupec v sešitu jen na nečekané věci, protože se vždycky něco rozbije, zničí nebo ztratí.
Nejde o to mít léto naplánované na korunu. Děti si nebudou pamatovat, že máma vedla sešit. Budou si pamatovat, že se nikdo nehádal kvůli penězům a že na konci prázdnin zbylo na pořádnou pizzu před prvním zvoněním. To mi za ten ušmudlaný sešit stojí.