Na hřišti pobíhají hloučky dětí a to vaše si raději hraje samo nebo s jedním kamarádem. Rodiče to často znervózní: nemá málo přátel? Není osamělé? Ne každé dítě ale potřebuje velkou partu – a tichá povaha není problém, který je třeba opravit.
Kvalita nad kvantitou
Některé děti jsou přirozeně introvertní a vyhovuje jim jeden nebo dva blízcí kamarádi víc než hlučná skupina. To není známka problému. Naopak – hluboká přátelství bývají cennější než deset povrchních. Důležité je, jestli je dítě spokojené, ne kolik má kontaktů.
Kdy je vše v pořádku
- Dítě působí spokojeně a o samotě se nenudí.
- Má aspoň jednoho kamaráda, se kterým si rozumí.
- Umí navázat kontakt, když chce – jen to nevyhledává pořád.
Kdy naopak zpozornět
Pozornost si zaslouží situace, kdy dítě o kamarády stojí, ale nedaří se mu je najít, kdy je samota provázená smutkem, nebo když se náhle stáhne ze vztahů, které dřív mělo rádo. To může signalizovat potíže ve třídě nebo trápení, o kterém zatím nemluví.
Jak podpořit bez tlaku
Vytvářejte příležitosti k setkávání – pozvěte kamaráda domů, zapište dítě na kroužek podle jeho zájmu. Ale netlačte na pilu a nesrovnávejte ho s družnějšími dětmi. „Proč nejsi jako tvůj bratr?“ sebevědomí jen podlomí. Přijměte povahu dítěte takovou, jaká je.
Vaším úkolem není udělat z introverta extroverta, ale pomoct dítěti cítit se ve světě dobře – po svém. Spokojené dítě s jedním věrným kamarádem je na tom líp než to, které je obklopené davem, ale osamělé.