Tříleté dítě hodí sebou na zem, protože mu prasklo kolečko u autíčka. Pro nás malichernost, pro něj konec světa. Děti prožívají emoce naplno, ale neumí je pojmenovat ani zvládnout. Naučit je rozumět vlastním pocitům je jeden z nejcennějších darů do života – cennější než leckterá vědomost ze školy.
Pocity nejsou špatné
Vztek, smutek, strach – žádná emoce není zakázaná. Když dítěti říkáme „nebreč“ nebo „na to se nezlobí“, učíme ho, že své pocity má potlačovat. Mnohem užitečnější je emoce přijmout a teprve pak řešit chování: cítit vztek je v pořádku, mlátit kvůli němu ne.
Jak rozvíjet emoční gramotnost
- Pojmenovávejte pocity – „vidím, že tě to naštvalo“.
- Mluvte o emocích postav v pohádkách a knížkách.
- Přiznejte i své pocity – „jsem dnes unavená a trochu mrzutá“.
Dejte emoci jméno
Když dítě umí říct „zlobím se“ místo aby kouslo, udělalo obrovský krok. Pomáhá mu pojmenovat, co cítí, a ukázat, že tomu rozumíte. Pojmenovaná emoce ztrácí část své síly – dítě ji přestává jen prožívat a začíná s ní zacházet. Tahle dovednost se buduje roky, ne za večer.
Jděte příkladem
Děti se učí zacházet s emocemi hlavně tím, jak to děláme my. Když rodič v afektu křičí a bouchá dveřmi, marně dítě učí klidu. Když naopak řekne „teď jsem naštvaný, potřebuju chvíli“ a vrátí se v klidu, dá dítěti živý návod, jak na to.
Emočně gramotné dítě líp zvládá konflikty, vztahy i stres. Investice do jeho pocitů se vrací po celý život.