Babička, která pohlídá, vyzvedne ze školky a uvaří oběd, je k nezaplacení. Tatáž babička, která dává sladkosti před večeří a ruší vaše pravidla, umí pořádně zatopit. Vztah mezi rodiči a prarodiči je jeden z nejhezčích – a zároveň nejcitlivějších – v rodině.
Ocenit, co dávají
Prarodiče dětem nabízejí něco, co rodiče v každodenním shonu často nestíhají – čas, trpělivost a klid. U babičky se nikam nespěchá. Vyprávějí příběhy o rodině, předávají tradice, učí věci, na které doma nedojde. To pouto je vzácné a stojí za ochranu.
Kde nastavit hranice
- Zásadní pravidla (bezpečí, jídlo, spánek) by měla platit i u prarodičů.
- Drobnosti u babičky klidně přimhuřte oko – trochu rozmazlování k tomu patří.
- Mluvte v klidu, ne ve chvíli vzteku – a spíš jako prosbu než jako rozkaz.
Když se rady nevyžádaly
„Za našich časů se to dělalo jinak“ slýchá snad každý rodič. Generační rozdíly ve výchově jsou normální. Vyplatí se nebrat každou radu jako útok – většinou za ní stojí láska, ne kritika. U toho podstatného ale zůstaňte pevní: konečné slovo o výchově máte vy, rodiče.
Vztah, který obohacuje obě strany
Děti, které vyrůstají v kontaktu s prarodiči, získávají pocit kořenů a sounáležitosti. A prarodiče zase mládnou v dětské společnosti. Stojí za to ten vztah pěstovat i přes občasná tření – čas s babičkou a dědou je dar, který netrvá věčně.
Trocha vzájemné tolerance udělá víc než hájení každého pravidla. V jádru chtějí všichni totéž – aby se dětem dařilo.